Z velkého svazku klíčů bere ten jediný správný a zarachotí s ním v zámku masivních dveří muzea v křídle starého zámku. „Pozor na hlavu, futra jsou nízká,“ upozorňuje starosta Jevišovic Pavel Málek a s předkloněnou hlavou vstupuje jako první do zajetí dávných časů.
Jakmile vystoupá po úzkých točitých schodech, ocitne se uprostřed nálezů. Bez váhání a plynule se přehoupne od úřednických povinností do role fundovaného průvodce. „Nacházíme se v Muzeu Jevišovicka, které jsme vybudovali cirka před pěti lety v budově Předzámčí ve spolupráci s Moravským zemským muzeem, které nám dodalo také exponáty. Máme to propojené i s expozicí starého zámku. Tady se dozvíte o historii regionu z počátku osídlování na Jevišovicku. Historie je zmapovaná od pěti tisíc let před naším letopočtem, v době mezi válkami až po současnost,“ říká zasvěceně na úvod.
Zastaví se u prosklené vitríny s kostrou. „Nacházíme se u kostry ženy, která byla nalezena v nedalekých Hlubokých Mašůvkách. Nález uskutečnil badatel Jaroslav Palliardi na konci 19. století. Žena byla mezi čtyřiceti až padesáti lety a musela pocházet z velmi dobrých poměrů, o tom svědčí šperky a ozdoby, které má na sobě,“ vypráví příběh dávné ženy.
Ukazuje nálezy, které dokumentují pobyt Římanů, doklady o katovi a hrdelních soudech z roku 1753 i původně dochované dubové dveře ze 17. století.
Čestné místo za sklem patří hliněné sošce ženy z doby neolitu. Připomíná Věstonickou venuši. „Tahle je mladší asi o dvacet tisíc let. Je ale jedním z nejcennějších artefaktů ve sbírce pravěkých nástrojů, keramiky a uměleckých předmětů z naší oblasti. Sošku objevil v Hlubokých Mašůvkách v roce 1934 František Vildomec, badatel a řídící učitel z nedalekého Boskovštejna,“ vypráví Málek.
Detaily lidského těla
Sošku vytvořil dávný umělec kolem roku 4600 před Kristem. „Je vysoká asi 33 centimetrů a jedná se o vrcholný nález neolitického umění. Na rozdíl od Věstonické venuše totiž realisticky ztvárňuje některé detaily lidského těla. Má mírně zakloněnou hlavu a dívá se k slunci, což dokládá vztah k náboženství u pravěkých lidí. Je to samozřejmě kopie, originál je dobře uložený ve státním archívu,“ dodává Málek.
Předměty do muzea podle něj darovali s nadšením i místní obyvatelé. „Tipněte si, co je tohle?“ postává neobvyklých litinových kamen a vzápětí prozrazuje účel. To jsou kamna na rozpálení žehliček, dalo se jich žhavit několik současně,“ ukazuje.
Raritou jsou už dnes také zapomenuté nástroje na zabijačku, ale také malé pódium se zobrazením jevišovické historie, kterou si místní z legrace dopilovali po svém. „To je na odlehčení, od toho historikové dávají ruce pryč,“ netají nadsázku místních starosta.
Historie ho nadchla už na studiích. „Na právech se první dva roky zabýváte historií velmi podrobně. A Jevišovice jsou jí protkány, to je znát i v celém městě. Od starobylých domů, po sochy z Louckého kláštera, o něž pečujeme,“ přiblížil první muž Jevišovic.
Místní o jeho zálibě ví. „Historie je silná stránka starosty, když nemůže náš kastelán, bez váhání se ujme průvodcovství a s nadšením provází turisty v našem muzeu,“ dodává Marie Straková, která má v Jevišovicích na starosti kulturu.
Zdroj: znojemský deník
