Člověk se neustále vyvíjí a v ideálním případě se jednou dostane do stavu, kdy přestane myslet jen sám na sebe, ale začne se zajímat i o své okolí. Hledá poslední kousek do svého IKIGAI. Život v jeho městě, kraji, či v celé zemi mu již není lhostejný a pokud stávající garnitura není schopna jeho myšlenky realizovat, začne se více angažovat sám.
Je mnoho způsobů, jak to provést. V různých obcích fungují participativní rozpočty. Častokrát cesta vede i přes neziskové organizace. Nezanedbatelnou možností ovšem je i aktivní politický život. Proč by to však měla být možnost ke zvážení? Zkusím nabídnout pohled na věc skrz svůj vlastní příběh.
Jsem obyčejný člověk z Brna. Vystudoval jsem vysokou školu a mám práci, která mě baví. Procestoval jsem kus světa a měl jsem tedy možnost vidět, jak se žije jinde.
Prvním smysluplným krokem byla role instruktora lyžování. Bavilo mě učit malé děti. Bavily mě jejich hry, jejich překonávání sebe sama, jejich bezelstná upřímnost. Byl jsem v tom dobrý a svět to potřeboval.
Angažoval jsem se dokonce v lokálním občanském sdružení, které propagovalo Moravu a šířilo povědomí o její historii a současnosti. Podařilo se prosadit a realizovat mnoho dobrých nápadů. A reakce okolí jen podtrhovaly smysluplnost tohoto snažení. Bylo to krásné období.
Poté přišla éra změny životního stylu. Články a dokumentární filmy, přibližující smutnou realitu agrárního průmyslu a nezodpovědnosti většiny lidí na této planetě, mě přiměly vážně se zamyslet nad způsobem svého života. Společně se svojí ženou jsme se začali více zamýšlet nad tím, co a jak děláme – začali jsme třídit odpad, pořídili jsme si na zahradu kompost, začali jsme sbírat dešťovou vodu a dokonce jsme i vypustili z jídelníčku živočišné výrobky. Snažíme se tak snížit naši negativní stopu na této planetě. Podporujeme aktivity různých spolků, které se o naši planetu starají taktéž.
Všechny tyto aktivity vedly k jistému vnitřnímu naplnění a jednoznačně pomohly mnoha lidem. Ale v každé z nich vždy nějaký kousek skládačky chybí.
Neustále se zajímám o politiku. Baví mě politické knihy, baví mě zamýšlet se nad různými politickými názory a diskuze o nich. Jenže je rozdíl o názorech jen číst a aktivně je podporovat nebo dokonce vytvářet. Myšlenek je spousta, podnětů z okolí taktéž. Myslím si, že je čas udělat další krok a pustit se do toho.
Není ovšem možné to učinit bezhlavě. Obraz jednotlivých politických hnutí a stran, který vytváří média, není rozhodně tím jediným, na základě čeho by se měl člověk rozhodnout, kterým směrem a jakým způsobem vykročí. Ideálním prostředkem je proto tzv. registrované příznivectví. Přihláškou dostává příznivce možnost účastnit se různých sněmů, které mu pomohou nahlédnout pod pokličku a rozhodnout se, je-li toto cesta, kterou se chce vydat. Při naplnění představ je pak možné do strany vstoupit a aktivně se podílet na tom, co svět potřebuje. Bude možné v politice najít své ikigai?
Věřím tomu, že ano, a že pouze lidé, kteří dělají politiku s láskou a vyšším cílem, ji mouhou posunout na jinou úroveň. Na úroveň plnou úcty, spolupráce, ochoty naslouchat a snahy plnit cíle přesahující nás všechny.
Zdroj: Martin Zeman, registrovaný příznivec z Brna
