28. říjen nám opět připomíná jak divokých a často velmi temných bylo prvních 101 let republiky. Do druhé stovky se potřebujeme poučit a republiku před vnějším ohrožením i před tím horším v nás samých mnohem lépe chránit.

Prvních 20 let existence republiky si naši předkové zvykali, že už o nás nerozhodují oni ve Vídni, ale my sami v Praze. Budovali jsme stát, vlastní instituce, vlastní hospodářskou politiku a vlastní zabezpečení proti vnějšímu ohrožení. 20 let se ale ukázalo jako zoufale krátká doba. Dějiny nevyslyšely Masarykovo přání o 50 letech nerušeného vývoje, kdy jsme mohli vyřešit své vlastní obtíže, rozvinout mezinárodní spolupráci, vybudovat prosperující demokracii a zvyknout si na nový stát. Nejtemnější chvíle dějin přeťala pozitivní vývoj v nejméně vhodnou chvíli. Čelili jsme hitlerovskému Německu a čelili jsme Stalinovu Sovětskému svazu. 50 let totality téměř zardousilo vše dobré v našem národě. Pracovití, morální a inteligentní lidé byli buď zavíráni, mučeni, popravováni nebo v lepším případě odešli sami ze své vlasti. Kdo zůstal, musel mlčet, kolaborovat, shrbit páteř. A před pouhými třiceti lety jsme začínali znovu téměř od nuly. Hospodářský rozvrat, zničená příroda, zlomená kultura a svobodné myšlení lidí. Největší škoda zůstaly na naší individuální i společné mravnosti. Oslavovali jsme tuneláře, lháře a podvodníky svobodné doby. A trvalo nám, a stále nám trvá, pochopit a včas rozeznat poctivé a šarlatány, pochopit kdo je kdo. Ale učíme se to. A věříme, že republika má před sebou světlejší druhé století existence. Nikoliv jako pouhá plocha mezi státními hranicemi, ale republika plná živých lidí, schopných lidí, pracovitého a vyspělého národa. Važme si těch nejlepších z nás. A následujme je. To je cesta, která dovede naše děti a vnoučata do lepší budoucnosti. Nežehrejme na osud, na mocnosti, ani na nepříznivé volební výsledky. Pracujme na sobě, na demokracii, chraňme republiku. Lépe než ve dvacátém století. Jedině tak ubráníme našimi předky již vybojované. Jedině tak zachováme svobodnou republiku i pro další generace. Snažme se každý den. Naše republika si to zaslouží.

Mohlo by vás také zajímat

Sedmiletá válka o písek

Sedmiletá válka o písek

Když se před dvěma lety projednávala v Senátu petice proti těžbě štěrkopísku u Moravského Písku, kterou podepsalo víc než jedenáct tisíc lidí, předsedkyně spolku Za vodu pro lidi Hana Habartová se zlobila

číst více